Úvodní stránka > Patroni vojáků

Patroni vojáků

Některé křesťankské církve mají ve své tradici úctu ke svatým. Za svaté jsou považováni, ti, kteří ve svém životě prokázali mimořádnou věrnost Bohu v náročných životních situacích. Patronem je světec, kterému se přisuzuje přímluv či ochrana nad určitými osobami, profesemi či územím. Své patrony mají i vojáci. Mezi nejznámější patří Archanděl Michael, sv. Martin či sv. Barbora.

Archanděl Michael

Patron vojáků, výsadkářů, ale např. také radiomechanikům a umírajících (je málo církevních postav, které mají tolik patronátů).

Archanděl Michael je patrně nejznámější z trojice Archandělů (Michael, Gabriel, Rafael), o nichž nacházíme zmínky v Bibli. U mnoha armád existuje tradice úcty k Michaelovi, snad proto, že se o něm Bible hovoří jako o ochránci (Dan 12,1-2) a jako o bojovníkovi (Zj 12,7-9). 

Archanděl Michael je v bývá zobrazován v červeném a zeleném šatě a v zeleném či bílém zářivém brnění. V rukou třímá meč nebo kopí. Jako anděl smrti a Božské spravedlnosti někdy v ruce drží váhy. Boty na nohou jsou symbolem bojové připravenosti, pohotové službě evangeliu pokoje. Meč - zbraň vojáka - je symbolem autority výkonu spravedlnosti a v křesťanství též často symbolem kříže. Opasek symbolem pravdy a poslušnosti. Přilba symbol víry a statečnosti. Štít je záštitou víry. Povrch štítu býval v minulosti zdoben, aby majitel byl v boji rozpoznán, štít Archanděla Michaela nese znamení vah – symbolu spravedlivého soudu. Váhy samotné jsou symbolem a nástrojem užívaným k vážení dobra a zla, práva a bezpráví, které zobrazeny ve vodorovné poloze ukazují, že ztrestání zla je spravedlivým činem. Dlouhý meč symbolizuje nesmírnou sílu, kterou Archandělu Michaelu v boji se zlem propůjčuje sám Bůh. Had (drak) je symbolem zla a biblické synonymum Satana. Slovo „Michael“ je odvozeno z hebrejského „Mí-ka-El“ a v překladu znamená „Kdo je jako Bůh?“. Poselstvím archanděla Michaela je tedy upozorňovat na Boží svrchovanost, velikost a moc, které se nikdo a nic nevyrovná. Jeho svátek si připomínáme 29. září.


Z důvodu zájmu vojáků Armády České republiky nechala Duchovní služba AČR v roce 2012 vyrazit první sérii medailek Archanděla Michaela. Na lícové straně je Michael bojující s drakem, symbolem zla, které poráží a nápisem QUIS UT DEUS – Kdo je jako Bůh? Kdo je Bohu podobný či kdo se vyrovná Bohu? Na rubové straně je znak Duchovní služby AČR a nápis VERITAS DOMINI VINCIT – pravda Páně vítězí. Kdokoli z vojáků si může zažádat o medailku u svého vojenského kaplana. 

Svatý Martin z Tours

Patron vojáků, dragounů a jezdců, zbrojířů, ale např. také zajatců, tkalců, chudáků a žebráků.

Martin se narodil kolem roku 316 v římské provincii Panonie na území dnešního Maďarska. Dětsví prožil v severoitalské Pavii. Zde se setkal s křesťanstvím a zaujal ho život poustevníků, o kterých slýchal. Stal se ale, stejně jako jeho otec, římským vojákem a později i důstojníkem. Žil skromně a vnímal potřeby druhých což dokládá i následující příběh.
Když se Martin vracel za velmi chladného večera do vojenského tábora, prosil ho u brány Amiensu (dnešní Francie) spoře oděný žebrak o almužnu. Martin neměl jídlo ani peníze, ale vzla svůj velký důstojnický plášť, rozdělil ho mečem a polovinu dal žebrákovi, aby se zahřál. Podle legendy Martin spatřil příští noc ve snu Ježíše. Ten byl oděn půlkou jeho pláště, a uslyšel, jak Ježíš říká andělům: „Tímto pláštěm mě oděl Martin, který je teprve na cestě ke křtu.“ (analogie s evangeliem sv. Matouše 25,40) 
Brzy po této údálosti se Martin nechal pokřtít a odešel z armády do Poitiers. Chtěl se více dozvědět o křesťanství a přitahovala ho postava známého biskupa Hilária, který se mu stal učitelem, vzorem a přítelem. Později se stal Martin biskupem v Tours. Lidé si ho vážili pro jeho skromnost, spravedlnost a angažovanost. Během svého života vykonal řadu zázraků a misijních cest. Zemřel nedaleko Tours 8. listopadu 397 při misijní cestě po své diecezi. Pohřeb za účasti mnoha tisíc poutníků se konal 11. listopadu a do dnes je tento den svátkem sv. Martina. 
Nejčastěji je tento světec znázorňován jako voják na koni dělící se o svnůj plášť s žebrákem.

Svatá Barbora

Patronka dělostřelců, pyrotechniků, zajatců, horníků ale např. také hasičů, architektů, zedníků, umírajících. Patří také mezi čtrnáct pomocníků v nouzi.

Barbora žila ve 3. století v Nikomedii na území dnešního Turecka. Byla dcerou zámožného Dioskura. Ten byl pohanem a zarputilým nepřítelem křesťanů. Proto těžko nesl, že jeho krásná a vzdělaná dcera odmítala nápadníky a setkávala se s místní malou křesťanskou komunitou. Aby dceru ochránil před vlivem křesťanů, nechal vybudovat věž, ve které měla byt uvězněna. Ani to jí nazabránilo v přijetí křtu a nechala ve věži prolomit třetí okno, jako symbol Svaté trojice. Když se to otec dozvěděl, chtěl aby se Barbora své víry vzdala. Své přesvědčení nezměnila ani po mučení. Podle legendy ji sťal mečem vlastní otec. Jakmile to udělal vyšlehl z čistého nebe blesk a na místě ho usmrtil. Zemřela v roce 306 za vlády císaře Daia (Galerius Valerius Maximinus), který patřil mezi nejbrutálnější pronásledovatele křesťanů. Svátek sv. Barbory si připomínáme 4. prosince.

Svatá Barbora je znázorňována v dlouhém oděvu s mečem, křížem, pavím pérem nebo jak drží kalich či miniaturu věže.

 

Nahoru